Taky jste v zimě o víkendu nesví, koukáte z okna, pozorujete venkovní teploměr a přemýšlíte, do čeho se pustit? Katalogy osiv prohlédnuté, sekačky a pily zazimované a venku vrstva sněhu nebo naopak bláta tak velká, že na záhonech není radno zkoušet labutí jezero... Zdá se, že přišel ten správný čas nabrousit nůžky, navléknout vlněné ponožky, čepici a rukavice (ty mimochodem doporučujeme dvoje – jedny spodní, myslivecké, a na ně druhé, klasické zahradnické) a s úsměvem na rtech a žebříkem v podpaží vyrazit směr sad!

Těch pár zimních týdnů uteče jako voda a jakmile se roztočí kolotoč výsevů, přípravy záhonů a vožení hnoje do pařeniště, bude každá chvilka drahá! Věřte nám, že naučit se správnému řezu ovocných dřevin chvilku trvá, ale nikdo učený z nebe nespadl a cvik dělá mistra. Pro začátek tedy trošku teorie a názvosloví.

‍VÝCHOVNÝ ŘEZ

‍Řez po výsadbě je nutný pro ujmutí výpěstku a tvorbu dostatečných přírůstků. U zákrsků a čtvrtkmenů se korunka upravuje jarním výchovným řezem, u jednoletých štěpovanců se řeže nerozvětvený špičák na korunku (od zamýšlené výšky budoucího kmene ponecháme prostor pro založení korunky odpovídající přibližně 5 až 6 pupenům). U rozvětvených stromků se jako základ ponechává 3 až 5 výhonů. Při podzimní výsadbě se postranní výhony zakrátí o jednu až dvě třetiny, aby po řezu zůstaly přibližně ve stejné rovině, a také se zcela odstraní konkurenční výhony. Terminál se seřízne asi 20 cm nad úrovní postranních výhonů. Při jarní výsadbě se výhony zakracují více, na 2 až 3 pupeny (nevyšší směřuje ven z koruny).

Po ujmutí, v období růstu dřevin pokračujeme s výchovným řezem. Odstraňujeme konkurenční výhony nebo vlky, které zahušťují korunu, a také zakracujeme prodlužující se výhony hlavních větví.

‍UDRŽOVACÍ ŘEZ

‍V období plodnosti přichází na řadu řez udržovací. Cílem je udržet rovnováhu mezi růstem dřeviny a její plodností. Udržujeme celkový tvar stromů či keřů, odstraňujeme celé výhony i větve, obnovujeme plodné dřevo a zkracujeme vodivé dráhy pro transport živin, který zajistí lepší vývoj plodů.‍

ZMLAZOVACÍ ŘEZ

‍Jestliže dřeviny nepravidelně plodí, mají malé plody či pouze krátké přírůstky, provádíme u zdravých dřevin zmlazení. Prospěje především jabloním a hrušním. Peckoviny zmlazujeme po sklizni, v době vegetace, aby stromy netrpěly klejotokem a lépe zacelily rány.

‍DOBA ŘEZU

Jádroviny je vhodné řezat především v předjaří (od února do března, než začnou stromy rašit). Vlky můžeme odstranit zevnitř koruny během června. U vzrůstných stromů sázených nahusto je možné doplňkově řezat i v srpnu. Čím více plodů, tím méně můžeme odebrat listové plochy. Peckoviny řežeme na jaře, na začátku kvetení či po odkvětu, nebo v létě (v červenci a srpnu) v průběhu či po sklizni. Zahušťující letorosty můžeme odstranit v červnu, nejdéle začátkem července. Ořešák, řadící se do skořápkovin, se řeže koncem května a v červnu, případně v druhé polovině července. Lísky řežeme v předjaří.

‍OŠETŘENÍ ŘEZNÝCH RAN

‍Při řezu používáme vždy ostré a čisté nářadí. Menší rány není třeba zvlášť ošetřovat. Větší rány nad 3 cm v průměru je vhodné začistit ostrým nožem a zatřít tenkou vrstvou stromového balzámu nebo štěpařského vosku.

Dost bylo teorie. Pojďme tedy rovnou k zásadám řezů nejčastěji pěstovaných ovocných druhů.

U meruněk vysazených na podzim zakrátíme postranní výhony o ⅔ a terminál o ½, aby postranní výhony převyšoval o přibližně 25 cm. U stromků vysazených na jaře postranní výhony zakrátíme hluboko, přibližně o ¾. Na jaře druhého roku odstraňujeme především výhony konkurující terminálu a výhony směřující dovnitř koruny. Ve třetím a čtvrtém roce se provádí sesazení hlavních větví na výhon otevírající více korunu. Z vnitřních stran kosterních větví se odstraní zahušťující výhony. V dalších letech se terminální výhon sesadí na vhodný postranní výhon. Prosvětluje se koruna odstraňováním zahušťujících výhonů. Udržovací řez se uskutečňuje po sklizni nebo v jarním období krátce před květem.

Princip řezu broskvoní je obdobný jako u meruněk. Na vysazeném stromku je vybráno 4 až 5 vhodně postavených výhonů s dostatečným úhlem odklonu od hlavní osy, ze kterých se zapěstují hlavní větve. Výhony se hluboce zakrátí na 2 až 3 narašené pupeny, a to vždy na pupen směřující ven z koruny. Ve druhém až čtvrtém roce se provede zakrácení prodlužujících výhonů hlavních větví o ⅓ až ⅔ sesazením na nižší otevírající výhon. Z korunky se odstraňují výhony rostoucí směrem dovnitř a výhony křížící hlavní větve. Cílem je zapěstovat světlou korunu. Koncem srpna je vhodné provést zakrácení prodlužujících letorostů hlavních větví přibližně o ½ nového přírůstku. V dalších letech je řez zaměřen na redukci a probírku plodných výhonů a prosvětlování koruny. Nejvhodnější období řezu je jaro v období rašení pupenů až do rozkvětu. Zimní období je zcela nevhodné.

Mezi slivoně řadíme švestky, pološvestky slívy, renklódy i mirabelky. Pro zapěstování klasického tvaru vybíráme 3 až 4 větve v prvním patře koruny a dvě větve v druhém patře, odstup pater by měl být přibližně 100 až 120 cm. Při výchovném řezu v prvních letech po výsadbě zakracujeme postranní výhony, aby byla zachována dominance terminálu. V dalších letech zakracujeme pouze dlouhé přírůstky nad 60 cm. Květní pupeny se tvoří převážně na krátkých jednoletých výhonech vyrůstajících na dvou a tříletých větvích. Udržovací řez spočívá převážně v prosvětlování koruny, odstraňování nemocných, vyholujících a stárnoucích větví. Odstranit je nezbytné i výhony a větve nasazené v ostrém úhlu od terminálu a vidličnatá větvení, která jsou náchylná k rozlomení. Řez provádíme v jarním období před květem a po odkvětu, u raně a středně  zrajících odrůd je možné i po sklizni.

V prvním roce po výsadbě řežeme třešně hlouběji, později ale omezujeme řez pouze na odstranění konkurenčních výhonů a řez postranních výhonů do jedné roviny. Cílem je během dvou až čtyř let zapěstovat pěvnou a řídkou korunu se 3 až 4 základními větvemi a terminálem. Udržovací řez nemusí být prováděn každoročně. Třešně hůře snáší tvarování a hluboký řez (především na podzim a v zimě). Řežeme především kvůli ozdravení a prosvětlení koruny. Dáváme si pozor na větve vyrůstající v ustrém úhlu, které hrozí vylomením i výskytem klejotoku a následného odumírání větví.

Při výchovném řezu višní využíváme postranní výhony, které zakracujeme za druhým až čtvrtým pupenem. U vzpřímených odrůd koncový pupen směřuje ven z koruny, u převislých odrůd dovnitř koruny. V dalších letech zakracujeme výhony jen mírně, přibližně do jedné roviny. Udržovací řez višní provádíme častěji než u třešní, protože vytváří větší počet slabších větví a zahušťujících výhonů. Korunu višní udržujeme přimeřeně hustou pravidelným prosvětlovacím řezem. U odrůd plodících na jednoletém dřevě je nutný detailní řez, kdy se zakracují všechny dlouhé odplozené výhony až ke kratšímu rozvětvení. Odtud a ze spících pupenů se vyvíjejí nové silné výhony s květními i listovými pupeny.

Pro zapěstování klasického tvaru koruny jabloní je v prvním roce nezbytné hluboké seříznutí nadzemní části. Ve druhém až čtvrtém roce platí obecné zásady. Odstraňují se konkurenční a v ostrém úhlu rostoucí výhony. Cílem je zapěstování pevné s větlé koruny se čtyřmi až pěti hlavními výhony a terminálem. Každoroční udržovací řez zajistí rovnoměrnou plodnost a požadované rozměry stromů. Řežeme konkurenční výhony, větve suché, nemocné či jinak poškozené větve a prosvětlujeme korunu.

Řez hrušní s volně rostoucí korunou a terminálem má za cíl zapěstovat 5 až 8 hlavních větví, jejichž rozmístění na kmenu by mělo být odstupňované ve vzdálenostech přibližně 30 cm a celkově by část kmene nesoucí kosterní větve neměla přesahovat 120 až 150 cm. Pro zapěstování koruny se vybírají větve svírající s kmenem tupý úhel.

Řez maliníku spočívá v každoročním odstraňování odplozených, suchých a zahušťujících výhonů, nejlépe ihned po sklizni. Na jaře jsou odstraňovány slabé a krátké výhony co nejblíže k půdě. Na jeden metr se ponechává přibližně 10 výhonů, které jsou vyvazovány k drátěnce.

Řez ostružiníku je prováděn na jaře při výsadbě a výhon je zakrácen na 0,5 m. Řez další jaro spočívá v odstranění odplozeného dřeva a zakracování výhonů, které budou plodit v dalším roce. Jedné rostlině se ponechávají tři až šest výhonů. Zakracují se na délku přibližně 3 m podle prostoru a způsobu vedení výhonů.

‍Rybíz řežeme v předjaří. Červený a bílý můžeme řezat i při sklizni. Černý rybíz je choulostivější, proto jej řežeme pouze v předjaří, po skončení silných mrazů. Odstraňují se větve staré, málo plodící či převisající a z mladých výhonů je ponecháno pouze 3 - 5 dobře vyvinutých.

Stromky angreštu seřezáváme časně z jara, na 2 až 3 pupeny, slabé výhony na jeden pupen. Z vyrostlých výhonů vybíráme 4 až 5, jako základ korunky. Ve druhém roce zakrátíme výhony o 1/3 až 1/4m převážně na vnitřní pupen. Ve třetím roce a dalších letech předjarním řezem odstraníme všechny zahušťující výhony, ostatní zakrátíme na 5 až 10 pupenů. Odstraňujeme také poškozené a málo plodící větve. Nezbytné je zakrátit vrcholky všech výhonů napadených hnedým padlím angreštu (a vše poté spálit). Po 5 až 6 letech začínáme postupně zmlazovat hlavní větve výměnou za mladší.

Zásoby tradičních dřevin jsme už asi vyčerpali. Tak teď je míč na vaší straně. Chybí vám nějaké informace? Zajímá vás řez méně tradičních druhů dřevin? Nebo si na tuhle práci sami netroufáte a potřebujete podat pomocnou ruku? Určitě se nám ozvěte. O další podrobnosti se rády podělíme. A nebo vám přijedeme do vašeho sadu nebo zahrady rovnou pomoct!