Pamatujete si taky na každoroční sbírku pokojovek, kterou na začátku každého školního roku vyhlásila třídní učitelka? A na týdenní služby, které zahrnovaly od mazání tabule, hlídání třídní knihy až po zálivku všech těch zelených mazlíků na okenních parapetech? Možná právě odtud pramení naše náklonnost ke všem pokojovým rostlinám. Na nich jsme si trénovali, že vše živé potřebuje pravidelnou péči, ať už je to pitný režim či strava. A při troše štěstí se rostlinám dostalo i nového bydla – květináče a čerstvého substrátu, ale to jen když ve škole vyučovali i práci na zahradě nebo v dílnách.

Nejčastěji pěstovanými druhy, které prověřila desetiletí školní péče/nepéče, byly fíkusy, zelence, potosy či kolopejky. Někdy do sbírky přibyly taky aloe, blahočet, tchýnin jazyk a poděnka. Největší respekt ale budily monstery. Šplhaly z jednoho okna na druhé, opíraly se o teplovodní potrubí a někdy si svými velkolepými listy podmanily i kus učebny. Ty se na prázdniny nikam nestěhovaly. Byly takovými mohykány mezi ostatními. Dostávalo se jim péče učitelů i školníka. A pokud se pod nimi nepropadla skříňka či police, rostou tam dodnes!

Z předchozích řádků je jasné, že k monsterám chováme nestrojený obdiv. Jak by taky ne! Jsou to rostliny dlouhověkké, v interiéru nepřehlédnutelné, na péči nenáročné a snášející všechny neduhy současných interiérů. Zkrátka učiněný poklad!

Čeleď áronovité – Araceae je velmi široká a pokojových rostlin nabízí opravdu veliké množství. Monstery pocházejí z bohaté oblasti Střední až Jižní tropické Ameriky. Popínají se po stromech a tvoří dlouhé lijány se vzdušnými kořeny. Listy jsou velké a podle druhu zpeřeně vykrajované nebo perforované. Květ tvoří klas drobných květů na silném vřetenu, v mládí obalený toulcem

Monstera je pokojová rostlina s nízkými nároky na stanoviště i péči. Vyhovuje jí běžná pokojová teplota, jen v zimě jí opravdu nesvědčí průvan studeného vzduchu. Zvládne s grácií i běžnou vlhkost vzduchu, jen v zimě se jí suchý vzduch u ústředního topení úplně nelíbí. Zálivku preferuje až po oschnutí svrchní vrstvy substrátu, neměla by dlouho stát ve vodě. V zimě při nižších teplotách zálivku raději omezíme, abychom předešli hnědnutí listů. Světlo jí dopřejeme rozptýlené, přímé slunce na okenním parapetu by ji mohlo popálit. Hnojíme ji od jara do podzimu běžným ve vodě rozpustným hnojivem a dodržujeme dávkování uvedené výrobcem.

Nejčastější průšvihy, které nás můžou při pěstování monster potkat, jsou tři. Hnědnutí listů a nejvíce jejich okrajů způsobí příliš suchý vzduch nebo nedostatečná zálivka. Chlad a přiliš mnoho vody mohou za mokvající hnědé skvrny na listech. Se zálivkou souvisí i žloutnutí listů, které způsobuje přílišné zalévání nebo přítomnost škůdců, nejčastěji svilušek (na listech) nebo smutnic (larev pochutnávajících si na kořenech). Při vystavení přílému slunci mohou být listy popálené.

Množení monster je poměrně snadné. Z rostlin odebíráme stonkové řízky, které mají i vzdušný kořen. Zakořenit je necháme v čisté vodě a poté vysazujeme do obvyklého substrátu.

Monstera deliciosa pochází z Mexika a Guatemaly. Popínavá rostlina má silný, dřevnatící článkovaný stonek a vytváří dlouhé vzdušné kořeny. Ozdobou rostliny jsou veliké srdčité listy, u vzrostlých jedinců až metr dlouhé a zepřeně vykrajované. Květ je krémově bílý.

‍Monstera obligua patří spíše ke sbírkovým druhům. Pochází z Alto Amazonas. Liána má tenký stonek a vzdušnými kořeny se přichytává k opoře. Čepel listu je celistvá, s velkými otvory. Často se zaměňuje s Monstera adansonii, která je v kulturách mnohem více rozšířená. Její list má podlouhle srdčitý tvar a menší velikost ok.

Pod obchodním názvem Monstera minima se ještě můžeme v zahradnictvích setkat s druhem Rhaphidophora tetrasperma. Jde o zástupce v Asii rostoucího rodu a s monsterami jsou blízcí příbuzní. Vzhledem připomíná mladší sestru Monstera deliciosa a nároky na stanoviště a péči má obdobné.

Blízkými příbuznými s původem sahajícím od severovýchodní Indie až po japonské ostrovy Rjúkjú, Austrálii a Tichomořské ostrovy jsou šplhavnice. Nejčastěji se setkáme s Epipremnum (dříve Scindapsus) pinnatum a Epipremnum aureum. Pěstované jsou juvenilní formy rostlin, jejichž liány dosahují délky až několika metrů. Dospělosti se dožívají pouze jedinci pěstovaní ve volné půdě v tropických oblastech. Zde se ve vhodných podmínkách mohou stát i invazivními a vytlačovat původní flóru.

Z tropů Jižní Ameriky pochází také rozsáhlý rod Philodendron, který je nyní objektem sběratelských vášní. Především pak bíle panašované kultivary. O těch však zase příště.

A co vaše vzpomínky na školní květenu? Patřili jste k těm se zelenými prsty nebo vám dokázal uschnout i kaktus? Taky jste o prázdninách hlídali školní pokojovky, aby ve zdraví dožily září?