Na toulkách parky i přírodou potkáváme mnoho květin, které svádí k utržení. Na prázdninách u babičky jedním očkem pokukujeme po malých i velkých, červených i modrých bobulích a už už bychom je chtěli ochutnat. Dnes se se všemi sběru chtivými podělíme o tipy, kterým rostlinám se raději velkým obloukem vyhnout a na které si raději nechat zajít chuť.

Začneme starým známým tisem červeným (Taxus baccata). Jehličnatý keř, který výborně snáší řez a není náchylný k chorobám a škůdcům, je oblíbenou dřevinou tvarovaných živých plotů a jako volně rostoucí dorůstá úctyhodných rozměrů v parcích a velkých zahradách. Všechny části tisu, kromě červené dužiny míšku, obsahují taxinové alkaloidy. Jeleni, daňci nebo mlsné ovce tis okusují bez úhony, ostatní živočichové se však otráví.

Oměje (Aconitum) a Stračky (Delphinium) jsou krásné květiny do vázy, trvalkového záhonu i na horské louce. K manipulaci s nimi bychom měli přistupovat obezřetně a na práci si raději vzít rukavice. Důvodem je obsah veatchinu, atisinu a akonitinových alkaloidů. Sloučeniny akonitinových alkaloidů jsou schopné procházet buněčnými membránami i kůží. Po pletí záhonu nebo vázání kytice ste mohli cítit mravenčení nebo necitlivost prstů a dlaní. V tradiční čínské medicíně se rostliny využívají jako lokální anestetikum i při bolestech kloubů. Samoléčbu ale doma nezkoušejte! Čeleď pryskyřníkovitých je na obsah toxických látek opravdu bohatá. Kardenolidy nalezneme v hlaváčku (Adonis) a bufadienolidy v čemeřicích (Helleborus), v sasankách (Anemone) pro změnu protoaneminin, Podráždění kůže, otok, puchýře i vředy způsobuje ranunkulin, který se kromě pryskyřníku (Ranunculus), který mu dal jméno, nachází i v sasankách, konikleci (Pulsatilla), blatouchu (Caltha) nebo orseji (Ficaria).

Čeleď miříkovitých má v našich zahradách i kuchyních nezastupitelnou roli. Vždyť jak bychom si mohli pochutnávat na svíčkové na smetaně, když by nám v omáčce chyběla mrkev, celer i petržel? Patří sem i kerblík, koriandr, fenykl, anýz i kmín. Jejich více čí méně vzdálenými příbuznými však je i nechvalně známý bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum). V českých zemích byl zpočátku vítanou sbírkovou rostlinou v zámeckých zahradách. Kvůli obrovské zásobě semen, která rostlina vytváří, se začal nekontrolovatelně šířit a dnes zaujímá přední příčky na seznamu invazivních rostlin České republiky. Polyiny, které se vyskytují v kořenech, stoncích i listech miříkovitých rostlin, jsou zodpovědné za záněty pokožky. Jejich toxicita se projevuje při působení ultrafialového záření. Na kůži se objevují virážky, puchýře a boláky, které se velmi špatně hojí. A aby toho nebylo málo, nadělila příroda miříkovitým i furanokumariny, které fototoxicitu ještě zesilují. Množství v rostlinách se liší, ale nejvyšší koncentrace bývá v semenech. Kromě bolševníku nám práci na zahradě nebo v lese může ztrpčit i pastinák setý (Pastinaca sativa) nebo kerblík lesní (Anthriscus sylvestris). Bolehlav plamatý (Conium maculatum), též z čeledi miříkovitých, obsahuje alkaloid koniin, který způsobuje ochrnutí svalu, což může vést až k zástavě dechu. Jedovatost bolehlavu je známá velmi dlouho a využívala se i k popravám zločinců. V lékařství sloužil jako sedativum, analgetikum a spasmolytikum.

Rostliny čeledi lilkovitých mají své čestné místo v detektivní literatuře i báchorkách o čarodějnicích. O jejich renomé se postaral především rulík zlomocný (Atropa bella-donna). Rostliny obsahují tropanové alkaloidy, které jsou podle druhu a ročního období zodpovědné za změny vědomí, horečky, zarudnutí kůže, zúžení zorniček a suché sliznice. V medicíně se využívá při léčbě střevní koliky a při vyšetření oka pro rozšíření zornic. S rostlinou se nejčastěji setkáte ve světlých listnatých lesech. Pozor na záměnu s borůvkami! Mezi další lilkovité, před kterými bychom se měli mít na pozoru je blín černý (Hyoscyamus niger), který je obtížným plevelem na polích. Durman (Datura) a andělské trumpety (Brugmansia) znáte nejspíše z babiččiny zahrádky. Především brugmansie omamně voní a navečer lákají noční motýly. U čeledi lilkovitých nalezneme řadu dalších alkaloidů. Piperidinové alkaloidy, které nalezneme především u tabáku (Nicotiana) lidé užívají rekreačně, ale pro hmyz znamenají konečnou (používají se jako insekticidy). Kapsaicinoidní alkaloidy z papriky (Capsicum) způsobují pocit pálení a odrazují tak od konzumace plodů. Někteří lidé je však na truc také užívají rekreačně. I taková nevinně vypadající brambora (Solanum tuberosum) má svou nebezpečnou tvář. Listy, stonky i plody obsahují velké množství glykoalkaloidů. Některé z nich se vyskytují i v hlízách, aby rostlinu chránily před chorobami a škůdci.

Čočka i hrách jsou hvězdy všech dietářů i sportovců pro vysoký obsah bílkovin. Tyto luštěniny jsou zdraví prospěšné, jen občas nás může potrápit bolení břicha a nadýmání. Kvůli obsahu fytohemaglutininu v plodech fazolu obecného (Phaseolus vulgaris) bychom měli být při přípravě pokrmů důslední a fazole dokonale uvařit. Pokud bychom tak neučinili, postará se tato jedovatá bílkovina o nevolnost, zvracení, bolesti břicha a průjem. Jiné druhy luštěnin však mohou způsobit průjmy, halucinace či tachykardii. Cytisin, který byl izolován z janovce metlatého (Cytisus scoparius) nalezneme i ve štědřenci – zlatém dešti (Laburnum anagyroides) nebo jerlínu (Sophora), na ochutnávku semen a lusků bychom si měli raději nechat zajít chuť.

O nepříjemný zážitek se nám postará i kontakt s difenbachií (Dieffenbachia) z čeledi áronovitých. Tato atraktivní pokojovka tvoří ve svých buňkách krystalky šťavelanu vápanatého. Rostlinám pomáhají zajišťovat rovnováhu iontů, ale zároveň jsou skvělou obranou proti hladovým strávníkům. Krystalky se postarají o podráždění, pálení, otok a silnou bolest v ústech a jícnu. Podráždí však i pokožku i sliznice. Krystalky však obsahují všechny rostliny z čeledi árónovitých, včetně lopatkovce (Spathiphyllum) a filodendronů (Philodendron), které jsou méně toxické.

Rostliny z čeledi pryšcovitých jsou jedůvky už od pohledu. Několik zástupců se obrnilo žhavými ostny, jiné produkují vysoce dráždivé diterpenové estery. Tyto toxiny nalezneme mimo jiné i v Euphorbia tirucalli, která je nejjedovatějším pryšcem vůbec, přesto s oblibou pěstovaným jako pokojová rostlina. Mnoho druhů produkuje ricinový olej, který má projímavé účinky. Protein lektin, získávaný ze semen skočce (Ricinus communis), který se často pěstuje jako soliterní letnička v květinových záhonech, se nazývá ricin a je jednou z nejjedovatějších látek vůbec.

Pokud si na jaře taky lámete hlavu, proč ze záhonků zmizely cibulky tulipánů a modřenců, zato jiné druhy zůstávají netknuté, vysvětlení je nasnadě. Cibuloviny z čeledi amarylkovitých, jako jsou narcisy (Narcissus) nebo sněženek (Galanthus) obsahují alkaloid lykorin. Obraně rostlin přispívají i krystalky šťavelanu vápenatého, podobné těm z čeledi árónovitých, a toxické bílkoviny lektiny, které ještě zhorší zažívací potíže po požití. Kromě obrany před škůdci slouží rostlinám lykorin i k vymezování území, protože brání klíčení konkurenčních rostlin. Jedním z nejjedovatějších rostlinných alkaloidů je kolchicin, který se vyskytuje u rostlin z čeledi ocúnovitých. Způsobuje těžké a fatální otravy. Dochází k nim často i kvůli záměně medvědího česneku za ocún jesenní (Colchicum autumnale).

Protože se rostliny odjakživa snaží bránit sežrání, napadení chorobami i obtěžování škůdci všeho druhu, jejich kreativita obranných mechanismů a tedy i obsah toxinů nebere konce. Abychom vás tedy úplně neumořili, necháme si pár zajimavých čeledí i na příště. A třeba se dostaneme i k využití těchto látek v současné medicíně. Do té doby máme pro vás dva tipy na literaturu, ze které rády čerpáme při psaní i v naší práci. První z knih je publikace Rostliny způsobující otravy od Luďka Jahodáře. Věnuje se především středoevropským druhům rostlin a pro snadnější identifikaci obsahuje i fotografie zmiňovaných druhů. Druhou knuhou jsou Smrtící rostliny – Přírodní historie jedovatých rostlin světa od Elizabeth A. Daunceyové a Sonny Larsona. Kniha je členěná do kapitol podle působení toxinů. Díky ní už si opravdu začneme brát rukavice při čištění ostrožek a kerblíků do kytic.

Pokud jsme podle vás vynechali nějakou důležitou rostlinu, se kterou jste se už měli tu čest utkat, nebo chcete více tipů na zajímavou četbu, napište nám. Co půjde, to doplníme do příště a o další tipy z knihovničky se rády podělíme!