Tak schválně, co vás první napadne, když se řekne jaro? Rašící větvičky, první květy sněženek, zpěv ptáků...
A konec zimy? Tající sníh, spousta bláta a ráno člověk neví, jestli si obléct kabát nebo vytáhnout polobotky a sluneční brýle.

Běh ročních období ale není jen o změnách počasí, prodlužujícím se dni a trávení volného času v přírodě. Pro naše předky byl provázen silnou pohanskou a později křesťanskou tradicí.

Po Vánocích, které se uzavírají svátkem Tří králů, začíná období masopustu vrcholící masopustním úterým. Poté se odpočítává 47 dní do Velikonoc. Masopustní tradice pochází již z antického Říma, kdy se oslavovala božstva plodnosti a vegetace. Bylo to období hodování a veselí, tanečních zábav, zabijaček a svateb. Vše vyvrcholilo na Tučný čtvrtek zabijačkou. Poslední tři dny od neděle do úterý, zvané ostatky, fašank nebo masopust, probíhaly průvody masek zakončené zábavou.

Postní doba začíná Popeleční středou. Nejznámějším pohanským zvykem předjaří je vynášení Morany a vítání jara, konané na Smrtnou neděli. Slaměná ženská figura oblečená v šatech a nazdobená pentlemi a vajíčky symbolizuje zimu. Hořící Morana se za zpěvu písní hází do řeky, aby odplula a mohlo přijít jaro.

Přišlo jaro do vsi, kde si, zimo, kde si? Byla zima mezi nama, a včil už je za horama, hu, hu, hu, jaro už je tu!

Po Květné neděli, která připomíná příjezd Ježíše do Jeruzaléma, nastává pašijový týden. Po Modrém pondělí a Šedivém úterý, patřícím úklidu, přichází Popeleční (škaredá) středa, kdy se po zimě vymetají komíny. Na Zelený čtvrtek by měla mít naše jídla zelenou barvu, abychom si udrželi zdraví po celý rok. Skvělá příležitost připravit si polévku z hrášku a mladých kopřiv nebo těstoviny s pestem z medvědího česneku. Pečou se jidáše, drobné kynuté pečivo mazané medem, připomínající provaz, na kterém se oběsil Jidáš. Po večerní mši se odmlčí kostelní zvony, které odletěly do Říma. Až do Bílé soboty je nahrazují děti s hrkačkami, které třikrát denně prochází vesnicí. Velký pátek je dnem Kristova ukřižování. V tento den se nepracuje a nehýbe se zemí. Také se nemá prát prádlo, protože by se pralo v Kristově krvi.

Velikonoce vrcholí na Bílou sobotu, kdy končí půst. Peče se kynutý mazanec nebo beránek. V noci ze soboty na neděli probíhá noční bohoslužba -  vigilie, při níž se do kostela vnáší velká bílá svíce - paškál. Zapálením svící končí tma, lidé získávají nadějí a slaví vzkříšení. Je Velikonoční neděle, Boží hod Velikonoční.

Pomlázka na Velikonoční pondělí vychází z pohanských tradic. Chlapci splétají pomlázky z vrbového proutí a chodí na koledu, vyšlehat dívky, aby byly celý rok zdravé a veselé. Za vyšlehání děvčata vážou na pomlázku barevné stužky a obdarovávají je barevnými vajíčky, která jsou v regionech různě zdobená - slámou, barevným voskem, škrábaná,...

Po Velikonocích pokračuje liturgické mezidobí s významným svátkem svatého Jiří, patrona nemocných, skautů, rytířů, rolníků, kovářů i řezníků. Podle legend se narodil v křesťanské rodině kolem roku 270 n. l. v dnešním Turecku. Stejně jako jeho otec vstoupil do armády a stal se rytířem a členem stráže císaře Diokleciána. Protože se odmítl účastnit pronásledování křesťanů a přiznal se ke své víře, císař jej nechal mučit a poté popravit.Ke svatému Jiří se váže ještě jeden příběh, jak zabil draka a zachránil princeznu, která mu měla být obětována. Lid se z vděku za záchranu obrátil na křesťanskou víru. Drak je v příběhu alegorií pohanství. Příběh je podobný báji o Perseovi a Andromedě, Diovu vítězství nad stohlavým titánem Týfónem i dalším germánským a védským tradicím.

V předvečer 1. května je slavena Valpuržina nebo také Filipojakubská noc. Pojmenovaná je podle saské bohyně ochraňující čarodějnice nebo podle svatého Filipa a Jakuba, jejichž ostatky byly 1. května přeneseny do Říma.
Tradice je spojená s vírou v čarodějnice a očistným pálením ohňů. Do Čech byla přenesena z německy mluvících zemích, ale pěstuje se i ve Skandinávii. Patří k ní pálení a házení proutěných košťat, tanec kolem ohne, skákání přes oheň i pálení figury čarodějnice. Oheň má poskytovat ochranu a prosperitu.
Ve středověku, v období čarodějnických procesů, se ohně nepálily. Prováděly se však ochranné rituály. Na práh stavení se sypal písek nebo se pokládaly drny trávy. Čarodějnice nemohla překročit práh, dokud nespočítala všechna zrnka písku nebo stébla trav. Nad dveře se věšely svazky černobýlu a větvičky lípy a dělal se rámus s nádobím, aby se čarodějnice odehnaly.

A první máj, ten patří všem zamilovaným. O tom se ale rozepíšem zase příště! V mezičase budeme vymýšlet, jak se dá při videohovoru vyšlehat babička, jestli jidáše poslané poštou dorazí ještě před stádiem "na strouhanku" a kam v našem okrese vyrazíme na medvědí česnek.

A co vy? Plánujete pálit čarodějnice v kbelíku na balkoně nebo dobrodružnou výpravu pro proutí do sousední vsi k potoku? A co třešňový kompot?!